Útěk do ráje (2015)

18.01.2018


Pustím si televizi, a tam jsou záběry imigrantů. Zapnu rádio, mluví se o imigrantech. Na internetu vidím jen samé články o imigrantech. Kolegové v práci nebo mí přátelé, dosud tímto novodobým fenoménem nepolíbení, najednou řeší imigranty. Noviny si raději ani nekupuju, kdoví, jestli se v nich neukrývají imigranti.

Ve strachu vylezu ven na ulici, a hle - nikde žádné imigranty nevidím. Tak jak to vlastně s nimi je?

Trochu mi to připomíná onu známou hysterii, která zasáhla Ameriku po odvysílání rozhlasové hry H. G. Wellse, Válka světů (později se ukázalo, že se žádné davové šílenství vlastně nekonalo).

Normálně svoje názory na politiku a světové problémy zhustím do jedné dvou vět v Postřehu, a plácnu je na Facebook. Moje ego, toužící se vyjádřit širšímu publiku, je tak vždy uspokojeno. Nepotřebuju dělat osvětu v obsáhlých článcích o něčem, čemu vlastně pořádně ani nerozumím. To přenechám filozofům nebo rádoby spasitelům. Nechci si přihřívat polívčičku na tak ožehavém tématu jen proto, že každý článek, který imigranty řeší (a nejlépe, pokud je proti nim), získá téměř okamžitě velký ohlas, aniž by někdo ze čtenářů vůbec tušil, kdo jej napsal.

Řekl jsem si však, že k vyjádření svého názoru ohledně tohoto palčivého tématu, by pár nicneříkajících a chytře se tvářících vět opravdu nestačilo. Jelikož se na vše snažím dívat nezaujatě, mohu vám, na rozdíl od většiny článků pro a proti imigrantům, také nezaujatý názor nabídnout - nebo se o to aspoň pokusit.

Každopádně vám určitě nebudu vnucovat svoji pravdu, tak, jako to dělají mnozí jiní.

Ještě donedávna jsem se snažil o problém Evropy s uprchlíky příliš nezajímat. Byl to problém zemí na jihu kontinentu, a pak cílových destinací, kam tito uprchlíci míří.

Válku v Sýrii a Iráku jsem vnímal jako něco velmi vzdáleného, dokud jsem se nepodíval na mapu. V tu chvíli jsem si uvědomil, jak je vlastně naše planeta malá.

Protože se považuju za velkého sběratele informací, věnoval jsem nepokojům na Blízkém východě dostatek času, abych nebyl překvapený z toho, když se do Evropy začaly hrnout desetitisíce imigrantů. Ať mi proto nikdo netvrdí, že na to nebyli pánové z Bruselu připravení. Pokud to samozřejmě není jen součástí proklamované konspirační teorie, která tvrdí, že jde jen o velký byznys s uprchlíky. Vzhledem k tomu, jakou rychlostí, a jak snadno k nám imigranti proudí, my je se sebevražedně rozevřenou náručí vítáme - a nad bezpečnostními riziky máváme rukou, nemůžete nikomu zazlívat, že tomu věří.

Pravda může být samozřejmě někde jinde, ale kdo se v tom má, k čertu, vyznat?

Z jedné nebo druhé strany slýchám názory, vyvracející názory těch z druhého tábora. Neustále se dozvídám teorie a pravdy renomovaných odborníků, které jsou mnohdy až k smíchu, ale pokud má slovo dotyčného alespoň nějakou váhu, musím to brát na zřetel. Na vlastní názor nemám nárok, jedině když odjedu aspoň na pár dní do Sýrie. Zkušenosti těch, kteří zažívají podobné či stejné situace i u nás (př. Teplice) se, zdá se, nepočítají.

Kdo za to může?

Odpověď, kterou dnes a denně slýchám, je - Islám.

Jak jinak si vysvětlit skoro až pokryteckou ochotu přijímat kohokoliv (křesťany, jezídy, Kurdy a jiné), jen ne muslimy?

Bylo by však velmi jednoduché za všechno zlé, dějící se v dnešní době, vinit muslimy. Nemám s nimi prakticky žádné zkušenosti, ale pochybuju, že víc jak miliarda lidí je z principu špatná jen proto, že vyznává nějaké náboženství. A co potom židé, nebo budhisté, o křesťanech ani nemluvě?

Podle statistik pochází drtivá většina obětí islámských teroristů z řad muslimů. To nikomu nevadí, protože se zabíjejí mezi sebou lidé cizí kultury, cizích národností, lidé, kteří se nebojí zemřít pro svého boha, nemající náš pud sebezáchovy, a proto jsou divní. Člověk, který vítá smrt a touží po smrti druhých, si přeci naši lítost nezaslouží, že?

Kdyby takový byl každý muslim, chápal bych tu rozšiřující se nenávist proti nim. Jenže takových není ani celé jedno procento světové populace vyznavačů Islámu. V Evropě již několik generací žijí muslimové, v dnešní době jsou jich zde desítky milionů. Kolik z nich se podílelo na teroristických útocích v Londýně, Madridu nebo Paříži? Nevím přesně, ale patrně několik desítek jedinců. To, že s nimi tisíce dalších sympatizují, není nic divného, vždyť i mezi námi se najde víc než dost příznivců nacismu - jenže účel světí prostředky, tak proč je nevyužít, že? O krutostech, páchaných na Ukrajině (oběšené těhotné ženy, postřílené děti, zaživa upálení mladí lidé) se už nemluví, protože se nám to najednou nehodí do krámu. A přitom jsou přece Ukrajinci nám kulturně bližší lidé než muslimové.

Zločin se má trestat pro svoji podstatu a ne proto, jakou má barvu kůže nebo vyznání.

Je pravda, že nejvíc teroristických činů se spáchá ve jménu Alláha, ale co stojí na pozadí těchto činů, už nikoho nezajímá. Je mi jasné, že spousta z těchto opovrženíhodných útoků má prostě jen za cíl vyvraždit co nejvíce jinověrců ve jménu islámské světovlády, ale co ty ostatní?

Představte si, že vaši zemi, z jakéhokoliv důvodu, napadne cizí armáda. Vidíte, jak ničí vaše domovy, zabíjí vaše známé, příbuzné, přátele.

Máte tři možnosti:

1) Pokud nemáte nasráno v kalhotách, vezmete nějakou zbraň a jdete pobíjet nepřátele. Když budete mít štěstí, sejmete ještě před cestou do pekla jednoho z okupantů.

2) Můžete utéct do jiné země. Vaše nenávist k nepříteli jde ale s vámi. Živíte ji tak dlouho, dokud se vám nenaskytne šance pomstít se jim, a je vám jedno, že u toho zemřete. Případně ji přenesete na svoje potomky.

3) Můžete také jen utéct ze země a pokusit se někde jinde začít znovu. Osud vaší vlasti a lidí vám bude zcela lhostejný. Budete se akorát muset smířit s tím, že vás budou ostatní nazývat sračkou, zrádcem nebo zbabělcem.

4) Stanete se odpadlíkem, kolaborantem a budete spolupracovat s okupanty. Vězte však, že na každou svini se vaří voda, a vy budete rádi, pokud aspoň stihnete utratit svých třicet stříbrných.

Vyberte si jednu z těch možností, a pak možná budete hledět na problémy s uprchlíky trochu jinak.

Ne všichni uprchlíci samozřejmě utíkají z válečných oblastí. Dokonce bych mohl napsat, že většina z těch, kteří míří do Evropy, jsou vlastně ekonomičtí migranti.

Divit se jim ale nemůžu. Pokud se dozvím, že někde dostávají peníze prakticky zadarmo, nemusí pracovat a jedná se s nimi jako s nadřazenými lidem domácím, nehledě na to, že úroveň tamní společnosti je o stovky procent výše, než ta moje, balím kufry a mizím. Kdybych ovšem neměl svou čest.

Tak se ovšem chovají všichni, bez rozdílu rasy či náboženského vyznání. Copak si myslíte, že mezi těmito sociálními vyžírky není žádný Čech? Nebuďte naivní.

Sociální systém, který toto umožňuje, je problém vlád, které je umožní praktikovat. Vlád, které si volíme my. Vinit politika jen proto, že jsem špatně volil, je velmi pokrytecké.

Problémy nejsou samozřejmě jen s těmi, kteří k nám přicházejí, ale i s těmi, kteří zde již nějakou dobu žijí. Nikdy jsem nebyl v německých nebo švédských muslimských ghettech, nikdy jsem nenavštívil francouzské no-go zóny. Vím jen to, co jsem viděl z videí na internetu, a na rovinu říkám, nechtěl bych tam žít.

Není to však můj problém. Ať si to vyřeší Němci, Britové, Švédi nebo Francouzi sami. Mně by se taky nelíbilo, kdyby přišel nějaký fricek z Rajchu a solil do mě, že mám bordel na zahradě.

Jestli Bitům nevadí tisíce dětí, znásilněných místními muslimy, Švédům znásilňování jejich žen, Francouzům útoky na židy a každoroční vypalování tisíců automobilů, proč bych to měl řešit já? Nebo vy?

Mrkněte se do statistik, kolik našich lidí ročně znásilní našich dětí! Proč raději neřešíte tohle? Nebo si myslíte, že to za nás chtějí řešit jiné státy? Že sem přiletí americké stíhačky a všechny pedofily, úchyly a vrahy vybombardují?

Zameťme si před vlastním prahem, a pak se klidně serme do zbytku světa.

Uprchlická krize rozhodně nemá snadné a rychlé řešení. Bude to trvat ještě mnoho let, než se situace ustálí. Jestli za tím bude pozitivní změna vztahů na Blízkém východě, nebo vlajky Islámského státu, vlající nad Vyšehradem, Eiffelovou věží nebo nad Buckinghamským palácem, to se ukáže v budoucnu.

Naším problémem však nejsou uprchlíci. Ti jsou jen následkem, nikoliv příčinou toho, že se svět v prdel obrátil. V poslední době se začíná ve velkém praktikovat ne moc dobrá rovnice, uprchlík rovná se potencionální terorista. Je ovšem krátkozraké myslet si, že mezi tou masou utečenců není ani jediný. Jak je ale odhalit? Identifikovat se dají, ovšem až v márnici, poté, co se odpálí na náměstí, nebo postřílí několik lidí.

Ačkoliv chápu strach, jenž žene lidi do Evropy, dle mého názoru hromadný útěk není řešením. Rozhodně ne pro tisíce mladých mužů, kteří, kdyby chtěli, zmohou hodně. Kdyby tento způsob praktikovali všichni, byl by po celém světě takový bordel, že by ho neuklidila ani celá armáda uklízeček. I kdyby jim platili víc, než minimální mzdu.

Evropa není Ráj, milý uprchlíku, tak jako není Ráj USA nebo Austrálie. Do Ráje se nikdy nedostaneš, i kdybys utíkal nekonečně dlouho.

Vím, že se mi to kecá, když od nejbližšího konfliktu sedím stovky kilometrů daleko, ale člověk nemusí stát uprostřed bojiště, aby pochopil. I mě vyhrožovali s odjištěnou a nabitou zbraní, a neucouvl jsem.

O Češích se říká, že jsou xenofobním národem, ale můžeme se divit? Celá staletí si (relativně) v klidu žijeme ve svém meteorickém kráteru, a zbytek světa nám je ukradený. S trochou nadsázky se dá říct, že to máme daleko kamkoliv, a naše vrozené peciválovství nám ještě ztěžuje poznávání jiných, odlišných kultur. Na druhou stranu, klidně si u piva pokecám s Nigerijcem nebo Syřanem, jen když mi nebude chtít za moje názory uřezat hlavu (je to už stereotyp?). Myslím tedy, že zase tak hrozné to s námi nebude.

Co se týče obviňování Čechů z rasismu, no, to je vždy ožehavé téma. Rád říkám, že kdyby z nás bůh nechtěl udělat rasisty, stvořil by jen jednu rasu. Ale ano, rasismus mezi námi určitě je, a to v hojné míře. Já ho však rozděluju na agresivní a přirozený. Ten agresivní poznali naši předkové před nějakými sedmdesáti lety z rukou nacistů.

Přirozený rasismus se mi vždy těžce vysvětluje. Když to totiž vyjádřím špatně, budu okamžitě označen za agresivního rasistu.

Zkrátka, přirozený rasismus má svůj původ v samotné historii člověka, v jeho genech a zkušenostech. Člověk si vždy vybíral sobě podobné, někoho, koho znal, u koho věděl, že se chová, jedná a myslí stejně. Cizinec měl smůlu, byl to totiž někdo, koho přirozený rasista nezná, neví, co od něj očekávat, jaké od něj může hrozit nebezpečí. Například já bych si nikdy nevzal za ženu (pokud bych se někdy oženil) Asiatku, černošku nebo Romku. Ne snad proto, že by mi připadaly méněcenné nebo ošklivé (to už je agresivní rasismus), naopak, některé ženy jiných ras či etnik se mi líbí, jenže já jsem zkrátka na bílé ženy zvyklý, vím, jak se chovají, jak myslí a co od nich můžu očekávat (pánvičkou mezi oči nebo hodně drahé rozvodové vyrovnání), a přitahují mě víc než jiné. Jako běloch chci primárně bílou ženu a na to mám nepopíratelné právo, které nemá vlastně s rasismem nic společného. Už mě ale unavují urážky různých levičáků a na státě parazitujících vyžírků, jen proto, že nechci říkat cikánovi kamaráde, nebo Arabce miláčku. S kým žiju a kdo jsou moji přátelé, to je jen moje věc. Barva pleti pro mě nikdy nebyla rozhodující, už jen proto, že nejvíc problémů jsem měl právě s bílými.

Ať se o nás říká cokoliv, jako národ jsme, až na pár výjimek, slušní a pohostinní lidé. Umíme pomáhat, jen chceme mít jistotu, že ta pomoc dojde potřebným, nebo že se nakonec neobrátí proti nám. Samozřejmě, že raději pomáháme vlastním lidem, ale to je přirozené u všech národů, a kdo to nechápe, toho ani navrtání lebky nezachrání. Přirozeně, že budeme nadávat, když budou peníze pro uprchlíky, zatímco naše děti budou v nemocnicích umírat jen proto, že operace je drahá a stát nebo pojišťovna od toho dává ruce pryč. Jenže tyto dvě instituce nemají povinnost zachraňovat každého, a ty peníze by na operace nedali, i kdyby zde žádní uprchlíci nebyli. To my jako národ máme tu moc pomoci, a proč tak neděláme, proč místo peněz sbíráme víčka? Je zde zhruba pět milionů pracujících. Kdyby dal každý z nich korunu... víte, kam mířím.

Jsme přece lidé, (většinou) svéprávní. Můžeme se tedy rozhodnout, jak žít. Jestli v míru a koexistenci s ostatními, nebo s kalašnikovem v ruce a výbušninou na hrudi.

Pokud chcete, vezměte si domů imigrantů, kolik chcete. Jste-li zastáncem přísunu imigrantů, buďte jimi. Buď se vám to vymstí, nebo vyplatí.

Nebo si neberte ani jednoho, nikdo vám to (zatím) nenutí a svědomí budete mít čisté. Nemáte žádnou morální zodpovědnost za celé lidstvo a problémy druhých, nemáte ani žádnou morální povinnost pomáhat každému, kdo něco potřebuje (jak se vám to snaží vnutit). Jste zodpovědní pouze za sebe a za vlastní skutky, vaší jedinou morální povinností je nebýt hajzlem, který využívá ostatní pro vlastní obohacení.

Pokud vám nějaký sluníčkář nadává do rasistů a omezenců, klidně mu dejte přes držku. Pokud vám nějaký oikofob nebo xenofil nadává do zaprděných čecháčků, zmalujte mu prdel do ruda. Je to vaše morální právo. S následky se vypořádejte po svém. V každém případě po sobě nenechte šlapat lidmi s absencí morální povinnosti.

Osobně se mi velmi nelíbí zneužívání historie na podporu uprchlictví. Snad nejvíc zneužívaným argumentem je tvrzení, že byl praotec Čech také imigrant. Pokud by se dala přirozená starověká migrace jednoho celého národa srovnávat s dnešní uprchlickou vlnou, tak ano. Jenže žijeme v jednadvacátém století, kde mají státy a národy pevně dané hranice. I kdybychom to ale pominuli, máme tedy očekávat stejný osud, jaký postihl Kelty a Germány, kteří zde žili před našimi slovanskými předky? Pokud bychom tento argument přijali, kam by to až zašlo? Začneme ospravedlňovat upalování čarodějnic, nebo pogromy na židy? Ty byly ve své době také zcela přijatelné.

Já nejsem potomek imigrantů! Moje rodina žije v Čechách více než sto let, a to můžu doložit (existují prý i listiny, kde se tvrdí dokonce skoro tři sta let, ale jelikož jsem je neviděl osobně, nebudu je vydávat za skutečné). Vždy jsme pracovali, a i když jsme se možná nesnažili udělat z této země lepší místo, rozhodně jsme ho ani nedělali horším.

Dalším, islamofily hojně zneužívaným argumentem, jsou křižácké výpravy. Ano, vím, že se při nich křesťané chovali mnohdy jako převtělení ďáblové a s jejich počínáním nesouhlasím, jelikož má ale každá mince dvě strany, musím upozornit i na, celkem násilnou, islamizaci tehdejších neislámských zemí, při kterých si muslimové nepočínali o nic lépe. Navíc, kdo má zájem, může si na internetu najít mapu, kde se dá krásně srovnat rozsah území, které (ať už dobrovolně nebo z donucení) konvertovalo k jednomu či druhému náboženství. Když připočítám křesťanům conquistu Jižní Ameriku, bude to plichta.

Docela mě rozesmál článek, ve kterém se rozebíralo, které náboženství bylo méně destruktivní. Je totiž jedno, jestli zabíjíte ve jménu Krista, Alláha nebo Buddhy. Vražda je vražda.

Všechny problémy lidstva byly, jsou a budou jen kvůli nám. Nezabíjí náboženství, ideologie, teorie nebo systémy. Zabíjíme my. Ničíme a znehodnocujeme.

Ale my i budujeme, rodíme a vytváříme dobré hodnoty. Přestaňme řešit problémy tam, kde zatím nejsou, ale zkusme se také vyvarovat chyb, které by ty problémy způsobily. Neřiďme se heslem po nás potopa, ale mysleme na budoucnost. Jinak bysme se mohli stát součástí minulosti.

Vše by vyřešila oboustranná tolerance, jak nás, místních, tak uprchlíků. To je něco, co západní civilizaci, ačkoliv toto slovo často používá, chybí. Jedním dechem se ohání právem na náboženském vyznání, a následně toto právo pošpiňuje hloupými a zbytečnými karikaturami (Charlie Hebdo). Pokud jsme už ztratili víru v cokoliv, hlavně sami v sebe, neznamená to, že se musíme vysmívat lidem, kteří stále ještě v něco věří. I když to je neviditelná, mytologická bytost. Výsměch totiž ještě nikdy nikomu nepomohl. Zbytečně zemřeli lidé, mající talent rozesmát publikum, jen proto, že měli potřebu vysmívat se druhým. S jejich zabitím nesouhlasím, ale myslet si, že si můžu veřejně dělat legraci z Mohameda v zemi, kde žije několik milionů muslimů a projde mi to, to chce vážně velkou dávku chladnokrevnosti (a pro jistotu i podepsanou závěť).

Neuškodilo by ani poznávání té druhé kultury - a nemyslím tím pomocí samopalů. Multikulturalismus sice selhal, protože byl uměle vytvořený a vůbec v něm nešlo o to, čím se prezentoval, ale jinde soužití mezi muslimy a ostatními funguje dobře (viz Rusko). Jen je třeba pořád neustupovat, ale občas i razantně bouchnout do stolu a říct tak dost! Nemusíme pořád jen nastavovat druhou tvář.

Jen tam, kde jsou všichni stejně silní, může opravdu fungovat demokracie.

Já nejsem odpůrcem Islámu, ale ani jeho zastáncem. Vadí mi halal porážky, postavení muslimských žen a považování psa za nečisté zvíře (černí psi se v muslimských zemích zabíjejí při narození), ale v mnoha nemuslimských zemích to není o nic lepší (Čína, Thajsko). Můžu jen doufat, že postupem času tyhle negativa Islámu zmizí. Tak jako v každé společnosti na světě, jsou i mezi muslimy negramotní ignoranti (to není urážka) a vzdělaní intelektuálové. A právě na těch druhých záleží, jakou podobu dají nejen svému náboženství, ale hlavně svým životům.

Náboženství by se mělo přizpůsobit životu a ne naopak.

Co říct závěrem? Snad jen to, že islamizace Evropy pomocí uprchlíků (pokud tomu tak opravdu je), bude trvat ještě dlouho, minimálně desítky let. Jestli z ní vznikne nová světová válka a zničíme si tím (opět) náš domov, nebo přijmeme Alláha jako svého jediného boha, anebo se konečně naučíme spolu žít v míru, to je otázka pro budoucnost. Já osobně se před půlměsícem, ani před jiným náboženstvím, neohnu. Pokud ale budou dál dopadat naše bomby na domovy muslimů, budou se jejich mučedníci odpalovat v našich městech, a nic se nevyřeší.

Dokud je šance vyřešit problémy rozumnou cestou, zkoušejme to, protože až budou pouliční lampy obsypány oběšenci z řad imigrantů, vlastizrádců a každého, kdo se od nás odlišuje, bude pozdě. A to nepíšu o tom, že bysme se na těch provazech mohli taky houpat my sami.

(Autor není členem žádného politického uskupení, je euroskeptik, ateista z donucení, rozhodně není islamofil, ale k islamofobii má ještě daleko.)